-
Perutýn Ohnivý
Pterois volitans (Perutýn ohnivý) – Indický i Tichý oceán a v součastnosti také Atlantický oceán Jedná se o dravou, sebevědomou rybu, která disponuje osmnácti váčky s ichyotoxinem, které jsou propojeny trny. Ichyotoxin účinkuje na neurosvalové přenosy v tkáních. Vlastní chov vyžaduje koncentrovanou pozornost při práci v akváriu, jelikož v minulosti došlo k úrazům chovatelů Mořského světa. Ačkoliv byli chovatelé poučeni a po poranění použili k deaktivaci horkou vodu (zmíněný toxin je bílkovinné povahy, a proto po jeho vysrážení nedochází k rozšíření do krevního řečiště), přesto trpěli svalovou křečí, která skončila pracovní neschopností. Ke kurióznímu úrazu došlo například v akváriu v Brně. Chovatelka, která se chystala k večernímu krmení, byla vyrušena telefonátem a opřela si ruku o hranu akvária. Díky své nepozornosti byla pobodána perutýnem, který již nedočkavě vyhlížel potravu.
V současnosti představuje tato ryba značné problémy v ekosystémech Atlantického oceánu, kam se vlivem přírodní katastrofy dostalo šest ryb z veřejného akvária na Floridě. V moři se tito zmiňovaní jedinci rozmnožili a začali způsobovat značné škody na původních druzích korálových ryb, pro které předsatvují perutýni velmi nebezpečného predátora. Tento druh využívá věčerního sdružování ryb, a tak bez velké námahy získá snadno značné množství potravy. Perutýni jsou velmi plodní, jedna dospělá samice vyprodukuje 30 000 až 40 000 jiker. Ve zmiňovaných lokalitách okolo Bermud, Severní Karolíny a celého západního pobřeží až po New York nemají přirozeného nepřítele. Přes veškerou snahu o regulaci se předpokládá, že dojde k ekologické katastrofě. K velmi znepokojujícím výsledkům došel experimentální výzkum, týkající se schopnosti perutýnů přizpůsobit se životu ve sladkých vodách. Bylo zjištěno, že se těmto rybám daří i ve vodách s velmi nízkou koncentrací soli.
-
Euphyllia divisa
Euphyllia divisa – Rudé moře, Indický oceán, chována od roku 2013 Tento druh korálu má specifické nároky na světelné podmínky. Pro tento druh je velmi důležité správně zvolené místo s odpovídajícím množstvím světla a proudu, což také souvisí s vhodným umístěným tohoto korálu v akváriu a následnou aklimatizací. Tento druh má velmi křehké tělo, a proto velmi záleží na přepravních podmínkách, při přepravě mnohdy dochází k poškození.
Tento druh vyžaduje prvotřídní kvalitu vody, dále pravidelné krmení, a to speciálními přípravky na bázi buněčné výživy. Voda musí rovněž obsahovat malá množství fosforečnanů, a proto je nutné pravidelné testování vzorků vody. Použití speciálních iontoměničů musí být pozvolné, v pražském Mořském světe byla věnována velká pozornost vzniku modulů reakčních komor, s kterými je sorbence kontinuální.
Sledujte Video
-
Mangrovová laguna
Věděli jste, že mangrovníky jsou jedinými stromy, které dokáží růst i ve slané vodě? Lesy tvořené mangrovy jsou nesmírně zajímavým a důležitým biotopem, protože tento ekosystém chrání pobřeží před erozí a tvoří úkryt pro mnoho živočichů. Díky jejich odolnosti a specifické roli v mořském ekosystému můžeme jejich historii datovat zpětně do doby před 66 až 56 miliony let, neboli období třetihor. Nejstarší fosílií mangrovníku pochází z doby před 75 miliony let. A protože jsou mangrovy tolik důležité pro mořský život, rozhodli jsme se je zařadit do naší expozice v Mořském světě, kde si můžete prohlédnout i typické živočichy pro tento ekosystém. A kteří živočichové to jsou?
V první řadě je to lezec obojživelný. Ačkoliv připomíná obojživelníka, jedná se o rybu, která dokáže dýchat vzduch. V přirozeném prostředí se vyskytuje v lagunách a mangrovníkových bažinách podél pobřeží Afriky od Senegalu až po Angolu. Lezci se dokáží pohybovat mimo vodu poměrně dlouhou dobu díky jejich žaberním dutinám, kde zadržují tekutiny. Pohybují se pomocí svých silných prsních ploutví a ocasu.
V nádrži dále budete mít možnost vidět kraby houslisty, konkrétně houslistu perličkového. Samci těchto krabů mají jedno z klepet abnormálně zvětšené. Máváním ho porovnávají s ostatními samci, využívají ho k boji a také jím lákají samice. Krabi houslisté k životu vyžadují jak pevninu, tak vodu. Na pevnině se většinou zahrabávají před slunečním zářením a do vody si chodí obstarávat potravu. Živí se živými i mrtvými živočichy, korýši i měkkýši.
Osádku doplní okatec africký, typický obyvatel mangrovníkových lesů, který stejně jako lezec a krab houslista dokáže žít ve slané, brakické i sladké vodě.
Zajímá vás, jak takový život v laguně vypadá? Přijďte se podívat k nám do Mořského světa.
-
Jak dlouho žijí koráli?
Korálové útesy lze vidět ve vodách oceánů po celém světě. Jejich pestrobarevný vzhled má však skrytý význam. Věděli jste, že korály jsou vlastně živočichové? I když se vám může zdát, že se jedná o barevné rostliny, korály jsou ve skutečnosti tvořeny drobnými živými organismy, tzv. polypy skupiny bezobratlích. Jejich velikost se může pohybovat od velikosti špendlíkové hlavičky až po velikost basketbalového míče.
Každý takový polyp se skládá z měkkého těla, které je zakončené ústy s žahavými chapadly. Aby korály ochránily svá křehká těla, jejich polypy vylučují vápencové kostry, které se navzájem spojují a chrání tím celé tělo. Korály takto dokáží vytvořit celé kolonie, které následně fungují jako jeden organismus. I přesto, že trvá dlouhou dobu než takový korál vyroste, tito živočichové mají velkou schopnost se spojovat s dalším koloniemi. Proto nacházíme mořské útesy, kde takovéto kolonie žijí stovky i tisíce let a přirozeně se obnovují.
Největším korálovým útesem je Velký bariérový útes v Austrálii, kde začal růst již před 20 000 lety. I přesto, že útesy včetně toho největšího pokrývají zhruba 1 % oceánského dna, jsou domovem pro čtvrtinu všech mořských tvorů a jsou jedním z nejvíce různorodých ekosystémů na světě.
S více než 2 miliony druhů živočichů a rostlin konkurují dokonce i rozmanitosti deštného pralesa.
Polypy, které korály tvoří, jsou průhledné ale postupně získávají barvu z řas, které jsou pro ně zároveň hlavním zdrojem potravy. Řasy jsou také základním ukazatelem toho, že se v kolonii začne vyskytovat problém. Pokud v ekosystému nastane nějaká změna způsobující stresovou situaci, korály začnou své řasy vyhlazovat. Podle toho, jak moc jsou odhalené bílé kostry korálů, můžeme zjistit, v jakém prostředí korály v minulosti rostly. Tento objev se používá také pro výzkumné účely, kdy lze vyčíst, jaké na Zemi bylo klima třeba před tisíci lety.
Několik nádherných úkazů, které se přirozeně vyskytují nejen na Velkém bariérovém útesu můžete vidět i v Mořském světě v Praze.
Autor: Veronika Brejchová & Tým mořského světa
Blog Mořského Světa v Praze 